Co by bylo kdyby...?

19. listopadu 2016 v 10:32 | Tabby |  Londýnské strasti a slasti...
...co by se asi tak stalo, kdyby jsem nikdy neodjela do Londýna? Žila bych ještě s rodiči? Měla přítele? Zakládala rodinu? Rozjížděla slušnou karieru?

No teď už se to stejně asi nedozvím. Co ale vím jistě je, že jsem na nějaké divné cestě zešílení a úplné pychické hybernace. Kdyby to tak šlo a já přepla na autopilot. Moje problémy by to asi nevyřešilo, ale alespoň bych mohla vydechnout. V tuto chvíli pořád uvažuju o samých kdyby, coby, kdeby, jakby.

Žiju v UK necelých pět let, stěhovala jsem se celkově devětkrát a na nový rok mě to čeká zase. Jsem z toho pekelně unavená, ale jelikož jsem po neúspěšných share housech antisociální a nedokážu se dělit o záchod s dalšímí osmi lidmi tak jsem se rozhodla investovat a pronajmout si garzonku. Ale ani to nijak vesele nevychází a vy na domácím písečku by ste si asi tloukly hlavou do zdi protože nájem jedné garzonky jsou skoro dvouměsíční příjmy České průměrně zaopatřené čtyř-členné rodiny.

Práce - neřekla bych, že by jsem byla na vrcholu své krariery a někdy je to fakt na jedno velký rozmázlý hovno. Někomu asi ležím v žalůdku, a proto znepříjemňuje mi život jak to jen jde. A to jen proto, že nemá dost velkou odvahu a popadnou své koule. No jo, mluvím o svém šéfovi. Jelikož můj milovaný boss chce být s každým v týmu nejlepší kamarád a jeho asistent je ještě větší mamlas než on, kamarádíčkování by mělo být to poslední na co myslí a být více managerem než kámošem. Ale co, toho fakt netrápí, vždyť má mě. Proč ne, že? Starám se mu o 157 pokojů, přes třicet členů týmu - kterému dělám chůvu, sleduju legálních aktivity hotelu, kontroluju hygienu kuchyně a ktomu ještě vymýšlím kdejakou hovadinu pro charitu, hotový ráj pro lemru línou. Jo a nesmím ještě zapomenout na největší odpad hostů z celé Britanie, Asie a Nigerie, které mám na talíři 24/7. Happy days!

Tak proč tu práci neopustit, že jo? Myslím, že důvod mě kopne hned po této větě. Tahle nevděčná práce mi jaksi platí nájem a účty a ještě se mi nepodařilo najít dobře placenou práci, která by mi umožnila dramaticky upustit mikrofon. Při změně práce musím zvážit to, že ji v blízké době nechci opustit. A žádná taková se ještě nenaskytla. Takže jak se to tu říká? - Suck it up, and carry on! Budu se modlit, aby se s mojí nadšenosti pro práci, vůdčimi schopnostmi a velice horkou hlavou budu povýšená ve stavájící firmě a toho bezpáteřního Maďarského hada, který mi v jednu chvíli maže med kolem huby a pak mi jí pořádně orazí s prvním těžkým šutrem, co najde povalovat se kolem. Ale posuňme se dál, shell we?

Co takhle můj milostný život? Na bodě mrazu. Totálně. O jeden jsem se pokusila a ztroskotal na úplnem začátku. A to mu stačili tři měsíce na to si uvědomit, že moc pracuju a že mu nevyhovuje můj režim, když on má tak skěvelé úřední hodiny od devíti do pěti. Brrr. A jo.... pak se odehrávali vztahy o kterých jsem buďto neměla ani tušení, že existují nebo mi byla náklonost projevována velice divným způsobem - jako třeba ukazovaní mi nahatých fotek holek, co je dobrovolně odeslali ať se podívá. A nakonec to byla moje chyba, že jsem nepoznala signály... Takhle jsem asi přišla o tři nebo čtyři kamarády. Radši jsem to přestala počítat. Počet byl zdrcující.

Bydlení stoji za velké kulové. Práce mě užírá zevnitř. A navázat jednoduchý vztah z chlapem je pro mě asi tak pravděpodobné jako najít mimozemšťany na Marsu.

Je mi dvacet pět a mám pocit jako bych kulové dokázala. Takže kdybych věřila, že mi bude lépe v Česku, asi bych se vrátila. Ale nebylo. Nevím jak bych popsala pocit, který cítím když přemýšlím o návratu. Ale nejvíce se to podobá vysokému pocitu úzkosti a panice.

Takže si zase pro jednou budu opakovat: Co by bylo, kdybych to niky neudělala...?
Vaše Tabby
 

Londýnské strasti a slasti...

19. srpna 2016 v 16:52 | Tabby |  Londýnské strasti a slasti...
Nazdar bazar,

Tak jsem tu zase. Se překonávám... (a taky předstírám, že ten brak opravdu někdo čte po těch letech. Enny, ty se nepočítáš :D)

Takže - vytvořila jsem složku Londýnské strasti a slasti (spíš bych řekla jen ty strasti). A proč to? Protože už 4 roky, 6 měsíců, 2 týdny a 3 dny žiju v Anglii. Přesněji v Londýně a jelikož jsem tu jela jen na rok jako au-pair tak si asi dokážete představit jaké vtipné historky mě donutili zůstat mnohem déle.

Ale jen tak shrnutí v kostce, protože od tohoto článku nepočítejte s historickou lajnou :D budu psát na cokoliv co si vzpomenu :D.


Zbožňuju svůj blog...

16. srpna 2016 v 20:07 | Tabby |  +Moje osůbka+
No... Nazdárek... je tu někdo? :D

Já vím, že to asi není moc k smíchu a když se podívám na datum posledně přidaného článku tak mi vrtá hlavou jestli mě náhodou někdo nepráskl po hlavě... Ale... KRUCIPÍSEK to je ale doba!

Vůbec mi nejde do hlavy kde se ten čas vytratil. Když jsem naposledy otevřela tabby.blog.cz a ze záhlaví na mě pomrkávali reklamy nepoužívaného blogu tak mi to nějak stáhlo kaďák hrůzou... Co kdyby mi blog zrušili?

Asi bych to těžce rozdejchávala. V dobách mé "rozbouřené" puberty to bylo to jediné co mě udržovalo na tenké lince příčetnosti a bláznovství (muhahaha). Chybí mi ty časy, kdy jsem měla čas číst knížky, psát fanfiction a pletichařila s ostatníma blogařkama. A věřím tomu, že kdybych se vrátila v čase a řekla mému tehdejšímu já jak se věci mají právě teď, asi bych vybrala tu nejtlustší knihu v knihovně a zadupala sama sebe do země.

Smutné je, že k tomu ani nemám pořádnou výmluvu (teda když nepočítám to věčně na nervy lezoucí obměňování z-y když píšu, jelikož jsem zvyklá na anglickou klávesnici z práce, takže co druhé slovo musím opravovat - jako třeba kdzy... jo a nesmím zapomenout na to, že tlačítko m taky nefunguje, takže pokaždé když potřebuju napsat m musím stlačit CTRL+V ale to jsou detaily)... Jsem lenoch a raději jdu spát po práci než abych zapnula laptop, zavolala mámě alespoň jednou za měsíc nebo byla v kontaktu se světem.

No snad najdu dostatek sil na to abych začala znovu psát a číst.... Alespoň pro sebe. Protože tak jsem začínala a nechci v tom nikdy skončit...

Vaše Tabby
 


25. Už bylo na čase

5. ledna 2015 v 4:16 | Tabby, Enny |  Hra s časem
Je to tady! Je tu opět Arnoštek se svou diskotékou! No nebudeme to natahovat, je tu další hraaaa :-)
Uživejte a množte se!
Enny a Tabby!

"To je šílené,"
***"Co se u Merlina stalo?"
***"Nápodobně,"

Ježura mi přinese dáreček o trochu pozdějc....

20. prosince 2014 v 15:15 | Tabby |  +Moje osůbka+
Já vím, že Vás tato informace vůbec nezajímá, ale já se musím pochlubit! Blouda obdaří ježura až po vánocích... Tak kolem třicátého, někdy v devět hodin večer :D:D:D:D.
Já si sice dáreček neužiju dlouho, neboť jdu na noční, ale i tak ho alespoň uložím spinkat.
ANOOOOO!
Ježura přiletí až z Česka (to proto ta dlouha čekací doba) aby mi nadělil Ennynku!
Muhahaha, Enny přiletí oslavit novej rok do Londýna! YUP! YUP! YUP! A zůstane do Tří králů!

A proč je to taková událost, specialy pro mě? Věc se má tak - až do doby, než jsem odletěla do Anglie, jsem si tolik neuvědomovala o čem vlastně vánoce jsou. Jasně - byly to dárky, rodina a návštěvy rodiny, hodně jídla, kapr, salát a pohádky... Ale poté co jsem strávila dvoje vánoce bez rodiny a přátel, chápu pravý smysl vánoc už zase trochu jinak.

Takže tento rok nepřevrší žádný jiný dárek nad ten, co mi příjde o trochu později - nejlepší kamarádka.

Vaše Tabby

Kam dál

Postavy obsažené v povídkách tohoto blogu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera.
Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří bratrům Medkovým, kteří tuto ságu
přeložili do češtiny.


TOPlist