Co by bylo kdyby...?

19. listopadu 2016 v 10:32 | Tabby |  Londýnské strasti a slasti...
...co by se asi tak stalo, kdyby jsem nikdy neodjela do Londýna? Žila bych ještě s rodiči? Měla přítele? Zakládala rodinu? Rozjížděla slušnou karieru?

No teď už se to stejně asi nedozvím. Co ale vím jistě je, že jsem na nějaké divné cestě zešílení a úplné pychické hybernace. Kdyby to tak šlo a já přepla na autopilot. Moje problémy by to asi nevyřešilo, ale alespoň bych mohla vydechnout. V tuto chvíli pořád uvažuju o samých kdyby, coby, kdeby, jakby.

Žiju v UK necelých pět let, stěhovala jsem se celkově devětkrát a na nový rok mě to čeká zase. Jsem z toho pekelně unavená, ale jelikož jsem po neúspěšných share housech antisociální a nedokážu se dělit o záchod s dalšímí osmi lidmi tak jsem se rozhodla investovat a pronajmout si garzonku. Ale ani to nijak vesele nevychází a vy na domácím písečku by ste si asi tloukly hlavou do zdi protože nájem jedné garzonky jsou skoro dvouměsíční příjmy České průměrně zaopatřené čtyř-členné rodiny.

Práce - neřekla bych, že by jsem byla na vrcholu své krariery a někdy je to fakt na jedno velký rozmázlý hovno. Někomu asi ležím v žalůdku, a proto znepříjemňuje mi život jak to jen jde. A to jen proto, že nemá dost velkou odvahu a popadnou své koule. No jo, mluvím o svém šéfovi. Jelikož můj milovaný boss chce být s každým v týmu nejlepší kamarád a jeho asistent je ještě větší mamlas než on, kamarádíčkování by mělo být to poslední na co myslí a být více managerem než kámošem. Ale co, toho fakt netrápí, vždyť má mě. Proč ne, že? Starám se mu o 157 pokojů, přes třicet členů týmu - kterému dělám chůvu, sleduju legálních aktivity hotelu, kontroluju hygienu kuchyně a ktomu ještě vymýšlím kdejakou hovadinu pro charitu, hotový ráj pro lemru línou. Jo a nesmím ještě zapomenout na největší odpad hostů z celé Britanie, Asie a Nigerie, které mám na talíři 24/7. Happy days!

Tak proč tu práci neopustit, že jo? Myslím, že důvod mě kopne hned po této větě. Tahle nevděčná práce mi jaksi platí nájem a účty a ještě se mi nepodařilo najít dobře placenou práci, která by mi umožnila dramaticky upustit mikrofon. Při změně práce musím zvážit to, že ji v blízké době nechci opustit. A žádná taková se ještě nenaskytla. Takže jak se to tu říká? - Suck it up, and carry on! Budu se modlit, aby se s mojí nadšenosti pro práci, vůdčimi schopnostmi a velice horkou hlavou budu povýšená ve stavájící firmě a toho bezpáteřního Maďarského hada, který mi v jednu chvíli maže med kolem huby a pak mi jí pořádně orazí s prvním těžkým šutrem, co najde povalovat se kolem. Ale posuňme se dál, shell we?

Co takhle můj milostný život? Na bodě mrazu. Totálně. O jeden jsem se pokusila a ztroskotal na úplnem začátku. A to mu stačili tři měsíce na to si uvědomit, že moc pracuju a že mu nevyhovuje můj režim, když on má tak skěvelé úřední hodiny od devíti do pěti. Brrr. A jo.... pak se odehrávali vztahy o kterých jsem buďto neměla ani tušení, že existují nebo mi byla náklonost projevována velice divným způsobem - jako třeba ukazovaní mi nahatých fotek holek, co je dobrovolně odeslali ať se podívá. A nakonec to byla moje chyba, že jsem nepoznala signály... Takhle jsem asi přišla o tři nebo čtyři kamarády. Radši jsem to přestala počítat. Počet byl zdrcující.

Bydlení stoji za velké kulové. Práce mě užírá zevnitř. A navázat jednoduchý vztah z chlapem je pro mě asi tak pravděpodobné jako najít mimozemšťany na Marsu.

Je mi dvacet pět a mám pocit jako bych kulové dokázala. Takže kdybych věřila, že mi bude lépe v Česku, asi bych se vrátila. Ale nebylo. Nevím jak bych popsala pocit, který cítím když přemýšlím o návratu. Ale nejvíce se to podobá vysokému pocitu úzkosti a panice.

Takže si zase pro jednou budu opakovat: Co by bylo, kdybych to niky neudělala...?
Vaše Tabby
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | 11. prosince 2016 v 16:46 | Reagovat

Bloude... miss ya :-(. Enny v depce v USA, ja na antidepresivech v CR - penguini ocividne ve vsem musi drzet za jedno xD. Ale nejsi sama, at uz o sobe vime nebo ne. Doufam, ze bude lip.
Love ya. Always :-* <3.

2 Blanch Blanch | Web | 4. března 2017 v 13:58 | Reagovat

Já tě upřímně obdivuji, že máš vůli tam vydržet. Slyšela jsem od hodně přátel, kteří tam na čas žili, že jim dávali ostatní dost sežrat, že nejsou tamní, ale jen se přiživují na jejich státě. A že šlo i právě o vysoké pracovní pozice, i ty nižší, prý bez rozdílu.
Ale zase chápu, proč tam chceš být. Oproti tomu, jaké vládnou poměry v Česku. A hlavně já sama mám pro VB slabost a kdybych si měla vybrat, kde jinde žít, bylo by to právě tam.

A v pětadvaceti jsi ještě v klidu. Já v podstatě ničeho nedosáhla ani tady u nás a mám pocit, že můj život jaksi překračuje pomyslnou čáru, kdy by sakra už měl něco znamenat. Biologické hodiny pořád netikají, i když by dávno měly, stabilní práci už nemám druhým rokem kvůli zdravotním potížím.
Ještě máš nějaký ten čas, do těch třiceti můžeš být ještě v klidu, to bývá prej běžná doba usazení :D. Já už nějaký ten rok panikařím! :D

Ale každopádně držím palce, ať se to vyvíjí zdaleka líp. Ať tam nejsi pořád sama, ať máš kde pořádně žít a pracovat bez toho, aniž bys měla žaludeční vředy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Postavy obsažené v povídkách tohoto blogu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera.
Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří bratrům Medkovým, kteří tuto ságu
přeložili do češtiny.




TOPlist