26. Ten celkový výsledek

17. listopadu 2017 v 2:13 | Enny & Tabby |  Hra s časem
Hellooooo
It's us
We were wondering if after all these years you would like to read...
Aneb nová kapča ke Hře!
Vytáhněte prachovky, osvěžte paměť (po skoro třech letech sme to potřebovaly i my) a hurá na to!
Love,
Enny & Tabby
"Dobře. Je ještě něco, co jsem zameškala?"
***
"Urazila jsi ho,"
***
"Zrádkyně!"
***
"Že bych zaklepala?"

"Takže?" zeptal se Harry, jakmile se s Mahou usadili před krbem v prázdné společence. Maha si teatrálně povzdychla, ale věděla, že musí alespoň částečně s pravdou ven.
"Takže, ono je to složitý," začla plavovláska.
"Nepovídej," odvětil jí Harry sarkasticky. "Stejně složitý jako to, že se mi o vás zdálo a pak se dozvím, že se to ve skutečnosti fakt všechno stalo? A nesnaž se ze mě dělat idiota, chci pravdu. Nevím, co se děje, ale mám pocit, že ztrácím sám sebe!" na konci už zvyšoval hlas. "Prostě mi řekni pravdu... Jsem to opravdu já, kdo ubližuje ostatním? Kdo zaútočil na vás dvě? Stává se ze mě on?" dořekl tónem, který Mahu zamrazil. On tomu všemu opravdu věřil. Maha zaúpěla.
"Já jsem takový pitomec!" dívka se práskla do čela.
"Cože?"
"Harry, promiň. Opravdu se moc omlouvám!"
"Za co?" zeptal se nechápavě.
"Že tu pro tebe nejsem! Řeším takové prkotiny a ty důležité věci mi začaly unikat! Tolik jsme se snažily zaměřit na ten celkový výsledek, že jsme totálně vypustili, jak k němu vlastně dojdeme."
"Maho, ehm, mluvíme tu pořád o mě?"
"Jojo, jasně, samozřejmě! Vím, že to bude znít šíleně, ale musíš mi věřit! Jsme tu, abysme ti pomohly. Tobě, Řádu... Neptej se mě jak nebo proč, to je pořád něco, co ti momentálně prozradit nemůžu, ale... Myslím, že už ti i z toho snu muselo dojít, že nejsme jen obyčejné studentky," vysoukala ze sebe nakonec.
"Jo, hlavou už mi to určitě prolítlo. Takže mi neřekneš, co se děje?" Maha zakroutila omluvně hlavou.
"Ještě ne. Můžu ti říct ale jedno, ve Voldemorta se rozhodně neměníš. Nejsi, nebyl jsi a nikdy nebudeš zlý člověk, Harry. Nejsi hloupý, tudíž si myslím, že už tam někde v té tvé hlavě víš, proč se ti některé ty věci dějí. Proč si připadáš, jako bys byl jím," snažila se ho Maha dotlačit, aby na to přišel sám. Harry se zahleděl do plamenů a automaticky se dotkl jizvy na čele. Maha se pro sebe pousmála.
"Jak se má vůbec Francis?" pohlédl na ni po pár minutách ticha. Maha si vnitřně oddychla, že pro jednou opravdu poslouchal, co mu řekla a rozhodl se dál nenaléhat.
"Bude bez následků," usmála se plavovláska. "Za pár dní by se měla vrátit do školy."
"To je dobře," vydechl Harry úlevně. "Každopádně musí být ráda, žes jí před tím hadem zachránila, co?" Maha se křečovitě pousmála. Zvládla jen přikývnout, bála se, že by ji zradil hlas, jak měla sevřený krk.
"Kde jste se naučily tak bojovat? Nikdy jsem ještě podobná kouzla neviděl," řekl s nádechem obdivu.
"Výrobní tajemství," zakřenila se Maha. "Když už jsme u toho boje, jak vám to pokračuje v Komnatě?"
"O čem to mluvíš?" znejistěl Harry. Maha protočila oči.
"O Brumbálově armádě přece," odvětila.
"Jak o ní víš?" ztišil Harry hlas a nervózně se rozhlédl po společence.
"Vševědoucí oko," pronesla Maha tajemně a zasmála se Harryho nechápavému výrazu. "Na to, že obvykle býváš zběhlý v sarkasmu, se máš evidentně ještě co učit." Harrymu zacukaly koutky.
"Nezeptáš se, proč jsem vás nepřizval?"
"Chceš říct, proč nás Hermiona nepozvala?" upřesnila Maha a povzdychla si. "Ne, neřeknu ti, jak vím i tohle," zarazila ho ještě než vůbec stačil otevřít pusu. "Nevěřili jste nám. Což je v pořádku a vzhledem ke všemu, co se dělo a děje, bychom stejně nejspíše pozvání odmítly."
"Odmítnete i teď? Myslím, že byste mohly nás všechny hodně naučit."
"Ano. Harry, ty jsi v obraně skvělý a zvládneš je naučit vše, co budou potřebovat. Navíc... Nejsem si jistá, že vůbec existuje nějaká možnost, jak vás naučit něco z naší magie," odpověděla upřímně.
"Vaší magie?" podivil se. "Vím, zbytečné se ptát," dořekl hned vzápětí, když viděl, jak se Maha nadechuje k reakci. Omluvně se na něj zazubila.
"Jak se má vůbec Artur? Vyjádřil se nějak ohledně toho, co se stalo na Ministerstvu?" Hned jak Maha položila otázku, chytila se za pusu. To je v řiti!
"Ministerstvu?" vyhrkl Harry překvapeně. Maha zkřivila tvář. Zase proflákla něco, co neměla. "Chápu, nemám se ptát. Zatím," dodal. Blondýnka vděčně přikývla a snažila se vytěsnit jeho vyčítavý pohled z hlavy. Bylo jí však jasné, že Harry to jen tak nenechá a bude pátrat na vlastní pěst. Musí s Fran co nejdřív mluvit s Brumbálem a přesvědčit ho, aby Harrymu řekl pravdu.
"Pan Weasley je v pořádku. Byl trochu otřesený."
"Dobře. Je ještě něco, co jsem zameškala?"
"Jo," řekl nevrle. "Na přání Brumbála budu mít soukromé lekce se Snapem. Nitrobrana."
"To je skvělé! Teda to, že se naučíš nitrobranu," dodala rychle, když viděla Harryho znechucený výraz. "Myslím, že ti to opravdu bude k užitku."
"Nejspíš," dal jí za pravdu. "Hermiona si to taky myslí."
"Cokoliv, co tě ochrání před Voldemortem," snažila se ho povzbudit Maha ještě víc a přátelsky ho poplácala po koleni. Harry jí vděčně chytil za ruku a vřele ji stiskl. Až v tu chvíli si Maha všimla, jak blízko k ní vlastně sedí a zaplavilo ji horko. Cítila, jak jí rudnou tváře.
"Ehm, jsem ráda, že jsme si mohli takhle popovídat. Jsem už unavená. Uvidíme se zítra?" Ani nečekala na odpověď, rychle se zvedla z křesla a překotně se vydala ke schodišti. V pokoji za sebou prudce zabouchla dveře a zaúpěla.
Harry naopak setrval dole u krbu, na obličeji mu pohrával spokojený úsměv. Ani mu nakonec nevadilo, že se vlastně nic nedozvěděl.
*****
Po další tři dny se Maha opět snažila Harrymu vyhýbat, co to šlo. Tentokrát z úplně jiného důvodu, než jakým byly předtím nepříjemné otázky, ke kterým mu nemohla dát odpověď. Ne. Tentokrát Mahu děsilo to, že Harry začal být až moc kamarádský. A on si jako na potvoru vždycky našel cestu, jak jí být poblíž. Měla z toho akorát zmatek v hlavě.
"Už ať si zpátky, Franyno, nebo mi tu z toho jebne!" zazoufala si ráno, jen pár hodin předtím než se kamarádka měla vrátit.
"Dobré ráno," zaslechla vedle sebe Harryho v moment, kdy se zakousla do toustu a měla co dělat, aby ho nevyprskla ven.
"Ahoj," vykuckala ze sebe. "Nejsi tu nějak brzy?" snažila se skrýt mírnou nelibost.
"Nemohl jsem už spát, tak jsem se byl proletět. Mám dneska první lekci nitrobrany," dodal na vysvětlenou.
"Budu ti držet palce. Nedej se!" snažila se ho Maha povzbudit.
"Díky. Maho... Říkal jsem si, jestli bys pak na mě nemohla počkat? Myslím, že si o tom pak budu potřebovat popovídat."
"A co Ron s Hermionou?" zmohla se Maha.
"Ti tam samozřejmě budou taky, ale myslel jsem jen, že... no prostě že by bylo fajn, aby tam byl někdo, kdo toho ví víc než my. I když nám k tomu nebudeš moct nic říct!" dořekl spěšně. Maha se pousmála.
"Dneska se má vrátit Fran. Můžeme to zatím nechat otevřené?" Nic lepšího ji v tu chvíli nenapadlo.
"Jasně! Klidně se pak připojte obě." Plavovláska přikývla v souhlas. Vlastně, čím víc o tom přemýšlela, tím víc jim Harryho pozvání hrálo do karet. Byly by přímo u zdroje informací a měly by tak větší páku na Brumbála, protože nitrobrana Harrymu ve výsledku nijak nepomohla.
Maha byla celý den mimo a odpočítávala minuty do konce poslední hodiny. Doufala, že Fran už bude čekat ve společence. Měla toho tolik, co jí musela říct. A přiznat.
Heslo musela Buclaté dámě říct nadvakrát, jelikož na poprvé ho vyhrkla tak rychle, že jí obraz nerozuměl. Fran však nebyla ani ve společence, ani v ložnici. Maha si zklamaně prohrábla vlasy a sedla si na postel. Dlouho jí to čekání na samotce však nebavilo a rozhodla se jít počkat k Brumbálově pracovně, kam se měla Francis pomocí letaxu přemístit.
U chrliče se Maha na okamžik zamyslela. Bude lepší s Brumbálem mluvit hned? Tak jako tak neměly co ztratit. Nebo možná mohly ztratit až příliš, kdyby čekaly až na další vhodnou příležitost. Zkusila stejné heslo, jaké pronesla McGonagallová oné osudné noci a skoro vypískla radostí, když pořád fungovalo. U dveří do Brumbálovy pracovny se zarazila.
"Že bych zaklepala?" rozjímala malý okamžik, pak dveře rozrazila a s halasným Dobrej! vpadla do ředitelny.
"Maho, jaké překvapení..." usmál se pobaveně kouzelník sedící za masivním stolem.
"Nemusíš mi říkat, žes mě čekal mnohem dříve. Bohužel mě zdržela velice záživná věc jménem výuka," přerušila ho dívka a pohodlně se usadila do volného křesla naproti řediteli. "Kdy je očekáváno přistání?" s očekáváním pohlédla na krb, ve kterém vesele plápolal oheň.
"Každou chvíli," pokynul rukou ke krbu. Maha však nevnímala, protože přesně v ten okamžik se oranžové plameny změnily v jasně zelené. Vyskočila z křesla a jako neřízená střela se vrhla osobě vycházející z plamenů kolem krku a pevně ji stiskla v objetí.
"Bože! Tolik se mi stýskalo! Neuvěříš, jaké to tu bylo utrpení!" slova z ní padala jedno za druhým, takže ji malou chvilku trvalo, než si všimla, že Francis stojí kousek vedle ní a vyjeveně na ni kouká. Maha ztuhla hrůzou, když si uvědomila, že černá záplava u její tváře nejsou kamarádčiny vlasy, nýbrž černý hábit profesora lektvarů.
"Eh, Fran, nějak se ti zmenšil hrudník," vyhrkla první, co jí přišlo na jazyk a dlaní Severuse laškovně poklepala po hrudi. Pak sklopila hlavu a pokračovala, i přes zřetelně slyšitelné zavrčení, k jeho břichu. "A tady si trochu přibrala! Trošku nevyvážená změna, nemyslíš?" afektovaně se zajíkla.
"Sendersová!" vyštěkl nepobaveně Snape takovým tónem, až Maze naskočila husí kůže. Že by trochu přestřelila? Skousla si ret a odkašlala si.
"Profesor Snape, jaké překvapení!" zadrmolila rychle a odstoupila takovou rychlostí, že by jí i zlatonka mohla závidět.
"Dobré odpoledne, řediteli," přešel to nakonec Snape bez jakékoli další poznámky. Maha si oddychla a konečně objala svůj prvotní cíl, zatímco Snape začal s Brumbálem probírat detaily Franiny omluvenky.
"Mám takový pocit, že tohle ti dá ještě vyžrat," zachechtala se jí Francis do ucha.
"Nic, co bych nezvládla," mávla nad tím Maha rukou, ale trochu uvnitř znejistěla.
"Vsadíme se?"
"Pro a nebo proti mně?" přimhouřila oči Maha. Fran se uculila.
"Ještě jsem se nerozhodla," šťouchla kamarádku do ramene.
"Zrádkyně!" sykla Maha naoko ublíženě.
"Teď, pokud nás omluvíte, Severusi, rád bych si tady promluvil se slečnami Jugsonovou a Sendersovou," zvýšil trochu hlas Brumbál, aby upoutal jejich pozornost. Severus jen krátce přikývl, naposledy spražil Mahu nevrlým pohledem a opustil ředitelnu, kterou se vzápětí rozhostio ticho.
"Soukromé dostaveníčko? To se mi líbí!" zareagovala Maha a usadila se zpět do křesla. Fran ji následovala.
"Jak se cítíte, Francis?" zahleděl se Brumbál na černovlásku.
"Jakoby se ani nic nestalo," usmála se něj.
"To mě těší, profesorka Umbridgeová už měla obavy, že je to něco vážného," pronesl s jiskřičkami v očích.
"Co jste jí vlastně uvedli jako důvod mé nepřítomnosti?"
"Budeš čumět! Vymyslela jsem to úplně sama!" začala Maha ještě dřív, než měl Brumbál šanci odpvoědět. Francis pozvedla jedno obočí - tohle bude stát za to. "Dračí spalničky!" řekla Maha vítězně s úsměvem od ucha k uchu.
"Uvěří tomu vůbec?"
"Bude muset. Vaše absence byla schválena nejen mnou a profesorkou McGonagallovou, ale máme i potvrzení lékouzelníků od Munga," uzavřel Brumbál.
"Jste fakt dobrej," pousmála se Fran a začala se smiřovat s myšlenkou, že se v následujících dnech bude muset občas drbat, jako by ji svědily zbytky spalniček.
"Ale vraťme se k tomu, co jsem s vámi opravdu chtěl probrat," zvážněl. "Zničené oddělení věšteb na Ministerstvu vyvolalo řadu otázek a důkladné vyšetřování. Naštěstí nebyli schopni vypátrat, kdo škodu způsobil. Alespoň prozatím. Artur hned po vašem varování zalarmoval Řád a pár pracovníků Ministerstva, kteří sdílejí naše zájmy, se postaralo o odklizení inkriminujících důkazů, včetně pozůstatků Nagini a krve."
"Tahle část se nám opravdu vymkla z rukou," špitla Francis.
"Jo, doufaly jsme, že to bude rychlý zásah, zbavíme se hada a nikdo ani nebude vědět, že jsme tam byly," zvážněla i Maha.
"Moc se omlouváme," pronesla upřímně Fran. Ředitel je klidně pozoroval.
"Co se stalo, stalo se. Můžu se jen zeptat, proč zrovna ten had?" Obě dívky na sebe pohlédly, Maha zlehka přikývla.
"Nagini byla jedním z klíčů k zabití Voldemorta nadobro. Přišlo nám to jako skvělá příležitost, protože Pán Zla bez ní jinak nedal ani ránu." Teď to byl Brumbál, kdo pokýval hlavou.
"Tušil jsem to. V tom případě je asi na místě, abych vám poděkoval. Věštby sice už nikdo Ministerstvu a jejich vlastníkům nenahradí, ale dostat se Voldemort k moci, bylo by toho nenahraditelného ztraceno mnohem více."
"Když už jsme u věšteb," načala Maha, "myslíme si, že je na čase, aby se Harry dozvěděl pravdu. Alespoň částečně. Můžeš zatím vypustit viteály-"
"Tak ony opravdu existují. Pořád jsem doufal v opak," hlesl Brumbál a zdálo se, že byl moment myšlenkami úplně jinde.
"Ano. Měl jich celkem sedm."
"Měl... Kolik jich tedy zbývá?"
"Čtyři. A prozatím to vypadá, že Voldemort si snad zabití Nagini nespojil se zničením části jeho duše, ale bere to jako pouhou obranu," dodala Maha a snažila se z hlavy vytěsnit dlouhý pohled Nagini, který jí věnovala předtím, než jí usekla hlavu. Znamenalo to něco?
"Pane řediteli, Harry musí znát obsah své věštby," začala naléhavě Francis.
"Ta věštba byla zničena ve vašem boji." K překvapení Brumbála se na sebe Maha s Fran usmály.
"V tom případě té škody moc litovat nejde. Voldemort se tak její znění nikdy nedozví!"
"Přesně. A vy Harrymu můžete ukázat verzi z vaší vzpomínky," zadívala se Francis na ředitele.
"Někdy zapomínám, kolik toho vlastně víte," povzdechl si.
"Úplně všechno," zazubila se Maha. "Víme úplně, ale úplně všechno."
"Nicméně zničením té věštby narážíme na menší problém," přešla Mahyino vtipkování Francis.
"A jo," plácla se do čela Maha. Brumbál těkal očima z jedné na druhou.
"Je nám jasné, že s časem se zahrávat nemá a už zabitím Nagini jsme nejspíše daly do pohybu hodně vln... Tohle je ale důležité a měl byste to vědět, pane řediteli," nechala Fran větu viset ve vzduchu. Brumál na okamžik zavřel oči, než jim dal pokyn k pokračování.
"Jde o to, že na konci pátého ročníku Voldemort lstí vylákal Harryho na Ministerstvo, aby získal věštbu pro své účely. O jeho plánech víte, jinak by nebyl Řád na hlídkách u odboru záhad. Problém nastává díky tomu, že věštba už neexistuje a Harry tím pádem nemá důvod tam jít."
"Nedojde tak k jeho střetnutí se smrtijedy a hlavně... kouzelnický svět se nedozví o návratu Pána zla," dořekla Maha. Brumbál dlouhou chvíli mlčel.
"Nějaká cesta, jak Voldemorta vylákat, by se snad našla. Musíme jen doufat, že se o zničení věštby nedozví. Co mi vrtá hlavou a rád bych znal odpověď... Jak Voldemort dokázal Harryho přesvědčit, aby se vydal na Ministerstvo?"
Fran s Mahou se na moment obě zachmuřily, když se ve vzpomínkách vrátily k událostem z jejich minulosti.
"Řekněme, že váš plán naučit Harryho nitrobranu byl prozíravý, ale bohužel selhal," odvětila Fran se smutkem v hlase.
"Voldemort využil jejich spojení a přesvědčil Harryho, že drží Siriuse v zajetí právě v odboru záhad," přidala se k vyprávění Maha.
"Tam na něj a skupinku pár dalších studentů samozřejmě čekali smrtijedi. Došlo k bitvě, do níž se zapojili i členové Řádu a nakonec se připojil i sám Pán zla. Toho, těsně předtím, než se stačil přemístit, vidělo pár zaměstnanců Ministerstva, včetna samotného ministra," dokončila Francis. Brumbál si starostlivě povzdechl.
"Děkuji vám za veškeré informace. Pokusím se promyslet, co dělat dál tak, aby to co nejméne narušilo běh událostí. Myslím, že bude nejlepší, když se teď rozloučíme a já vás budu informovat, až bude třeba," pronesl nakonec.
"Dobře, pane řediteli," souhlasily obě a vydaly se ke dveřím.
"Maho," zarazil ještě plavovlásku. Otočila se k němu.
"Ano?"
"Rád bych tě poprosil, abys Harrymu kladla na srdce důležitost jeho pokroku v nitrobraně. Dá na tebe."
"Samozřejmě," pokusila se o úsměv a zavřela za sebou dveře.
"Huh, to byl hodně vážný rozhovor hned takhle po návratu," oddychla si Francis a prohrábla si vlasy. "Někdy si říkám, jak to vlastně zvládáme... Vědět o všem, co se má stát a snažit se nezasáhnout při každé příležitosti. Nikomu o tom neříct."
"Když už jsme u toho, co říkat a neříkat," řekla svatouškovsky Maha a donutila tak Fran zpozornět.
"Anooo?" Fran si nebyla jistá, jestli to chce vědět.
"Tak trošku mi ujelo, že se ten náš malý souboj odehrál na Ministerstvu. Povídali jsme si s Harrym a úplně mi vypadlo, že vlastně až do nitrobrany netušil, kde se jeho vidiny odehrávají," dostala ze sebe Maha opatrně.
"Trošku jo?" neudržela se v první chvíli černovláska, ale pak si jen povzdychla. "Co on na to?"
Maha pokrčila rameny. "Lehce jsem mu na začátku našeho rozhovoru nastínila, že mu vlastně na nic přímo neodpovím, takže se mu to asi momentálně dusí v hlavě. Ale máme teď další, větší problém."
"Došly ti svetry?" popíchla kamarádku Fran. Maha ji jen zpražila pohledem. "Promiň, nešlo odolat. Povídej," pobídla blondýnku.
"Harry mě začal balit," přiznala Maha své dilema.
"Oh, a já už začala plánovat společné rodinné výlety!" rýpla si zase Fran.
"Mohla bys mě aspoň někdy brát vážně? Nevím, co dělat!"
"A co přesně čekáš, že ti řeknu? Koho si vybrat?" položila kamarádce ruku na rameno. "Mohla by sis stokrát sepsat pro a proti a stejně by skutečnost byla jiná. Ano, milovala jsi Harryho, a myslím, že bys sama sobě lhala, kdybys popřela, že ho stále miluješ. Nicméně on je teď pořád teenager, zatímco my jsme dospělé, prošly jsme si peklem. Změnilo to náš pohled na svět a to, co je pro nás důležité-"
"Ale ty jsi s Dracem," skočila jí do řeči Maha, zoufalejší než předtím. Fran zavřela oči. Tohle bude složité.
"Ano, ale... Nikdo neříká, že spolu budeme věčně, třeba jsem jen prostě v tomhle světě ještě nepotkala někoho jiného. S Dracem si rozumím a ne, nedokážu si představit, že bych byla s někým jiným, i když mě někdy nehorázně vytáčí. Ty si to teď ale představit dokážeš, takže... proč si zavírat dveře tím, že se spokojíš s tím, co znáš? Co je jednoduché?"
"Nesnáším, když dáváš smysl," zabrblala Maha. "Asi máš pravdu. Ve výsledku tu stejně musím být pro oba, ať už jako kamarádka nebo něco víc. Pokud teda vůbec ve výsledku fakt jeden z nich bude chtít něco víc."
"Dej tomu čas. A volný průběh. Co tě čeká, to tě nemine."
"Ještě nějaká hláška z příručky pro nešťastně zamilované?" bouchla Maha Fran do ramene, ale konečně se usmála.
"Mohla bych ti na chvíli půjčit Neliena," zazubila se Francis.
"Ne, díky, narušená jsem dost už sama o sobě," vyprskla Maha smíchy při té představě.
"Urazila jsi ho," pokusila se o vážný tón Fran.
"Jako za starých časů. No nic, slíbila jsem Harrymu, že ho příjdu podpořit po hodině nitrobrany, přidáš se?"
"Ani náhodou, já mám na programu jistého blonďatého teenagera," Fran se nevinně zazubila, uličnicky na Mahu mrkla a otočila se k odchodu.
"Ach, ty hormony," zakroutila hlavou Maha, když hleděla na vzdalující se záda kamarádky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Postavy obsažené v povídkách tohoto blogu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera.
Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří bratrům Medkovým, kteří tuto ságu
přeložili do češtiny.




TOPlist