Co by bylo kdyby...? Part 2

13. ledna 2018 v 6:47 | Tabby |  Londýnské strasti a slasti...
Co by bylo kdyby podruhé...

Když jsem před rokem napsala ten strašně uplakaný článek netušila jsem, že to bude to něco co mě konečně dokope změnit můj život - doufejme k lepšímu.

Mohla jsem si v podstatě za všechno sama jelikož můj největší problém bylo, že jsem vše sváděla na to jak život není fér a jaká já jsem to chudinka. Takže když jsem si ten článek začala po pár dnech číst znovu, řekla jsem si, že je načase něco s tím udělat a hluboce se vysrat na to jak ublíženě se cítím.

Nebylo to jednoduché. Něco trvalo déle něco méně. Hlavní je, že jsem si uvědomila, že ačkoliv je život svině neřádná - každý je strůjcem svého štěstí.

Začala jsem s tím podle mě nejlehčím - přestala jsem čekat. Sebrala jsem obě dvě imaginární koule co jsem měla, přesunula jsem se z pohodlné friend zone a pozvala svého nejlepšího kamaráda na rande. Nebyla to lahoda, byli jsme pár týdnů rozhádaní (já si myslela že kvůli práci, má kamarádka mě jemně upozornila, že to zas až tak o té prácí nebude). Ukázalo se, že to (teď už moje) pako doopravdy mělo zájem a já jeho pokusy upoutat moji pozornost neúmyslně ale brutálně sabotovala. Teď je to rok co spolu vrkáme jako dvě hrdličky (nebo vrčíme jako dva psi, to záleží jak se vyspíme), ale věřím, že kdybych tehdy nesebrala odvahu a rozum do hrsti, promarnila bych šanci, ztratila přítele a určitě bych ještě teď štkala že jsem sama.

Stěhování - to bylo o trošku horší. Věděla jsem, že musím vypadnout z té předražené garsonky, ale ubytování v oblasti kde jsem chtěla bydlet bylo úplně vše předražené a byl to boj něco sehnat. Nakonec se na mě usmálo štěstí a já se přestěhovala do domu k mým přátelům. Chvíli byl klid dokud se můj Landlord nezbláznil když za prťavý pokoj požadoval skoro tolik kolik jsem platila za tu předešlou garsonku. A tak jsem se musela stěhovat znovu. Tentokrát jsem to vyhrála, mám toho nejmilejšího Landlorda na světě. Nájem je přijatelný a od přítelova domu je to sotva deset minut. Prostě paráda. Další stěhování - jedině s přítelem, jinak mě z tohohle baráku nikdo nedostane ani heverem.

Práce. Pokud jsi spěšně přečtete Co by bylo kdyby z před minulého roku, jistě si všimnete jak jsem si nedokázala představit, že bych odešla s upuštěním mikrofonu od mého stálého příjmu.... Ale stalo se! Mé tužby byly vyslyšeny. Sice to trvalo jeden celý rok než mi definitivně praskly nervy, ale odešla jsem s hlavou hrdě vztyčenou, pocitem že jsem odvedla kus dobré práce, a animací Baracka Obami a jeho famous drop mic na whatsappu doprovázen potleskem mých kolegů. S pocitem štěstí, že jsem s těma grázlama co mě šikanovali vyběhla s týdenní výpovědní lhůtou! Jaká slast. Sice nemám práci, a asi bych se klepala jako ratlík bez opory mého přítele a jeho rodiny, ale to zadostiučinění stálo za to!

Takže jaké z toho plyne ponaučení? Když je život svině, buď větší!

Adios, Tabby!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Postavy obsažené v povídkách tohoto blogu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera.
Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří bratrům Medkovým, kteří tuto ságu
přeložili do češtiny.




TOPlist